Nenajdeme jistě člověka, který by toužil být na mizině. Nikdo nechce být chudý, a je to vlastně v pořádku, je to logické. Protože co má chudý člověk? Třeba také vůbec nic. A co má dělat, když potřebuje něco zaplatit nebo si něco koupit, aby uspokojil svoje potřeby, aspoň ty naprosto elementární? Má si sehnat peníze, aby neměl smůlu, kterou má právě ten, kdo penězi v dostatečném množství neoplývá. A když je nemá, musí to prodávané oželet.
Takže my lidé chceme mít peníze. A nejen chceme, ale obvykle pro to i něco děláme. Pracujeme, ucházíme se o nějaké ty sociální dávky, příspěvky či doplatky, pobíráme důchody, sázíme v loterii nebo si kupujeme losy, a někdy se vrhneme třeba i na dráhu zločinu. Což se nemá, ale také se to děje.
Ovšem ani jedním ze zmíněných způsobů získávání peněz není zaručené, že potřebné peníze dostaneme v žádoucím objemu, že nám budou stačit na všechno, na co nám stačit mají. Někdy si nepřijdeme na dost důstojné peníze, někdy se po nás požadují větší platby, než by bylo únosné, a pak se zkrátka dostáváme z plusu na nulu nebo do mínusu. A jsme nežádoucně chudí.
A kde si pořídit peníze, aby nás to nemuselo trápit? Pokud chceme, můžeme si vzít třeba i nějakou půjčku. Tedy vzít si ji můžeme, ale nejen když chceme, nýbrž i pouze tehdy, když nám ji někdo dá. Což není nikdy jisté. Protože jsou finanční ústavy, které po nás lidech požadují prokázání vysokých příjmů, jsou tu ty, které nahlížejí do registrů dlužníků a nechtějí tam vidět žádné nežádoucí záznamy, a někdy jsou tu i další požadavky, které musí žadatelé o půjčky splnit, aby se k penězům dostali. A když u nich člověk nedokáže uspět? Pak se tu nabízí hypotéka po insolvenci od nebankovní společnosti, kterou si může vzít každý, kdo může po dobu splácení nabídnout jako záruku vrácení půjčených peněz vyhovující nemovitost. Již má kdekdo, a tak nikdo nemusí zůstat bez peněz.