Mít vlastní dům, to zní jako sen, co? Klid, žádní sousedi za tenkou zdí, zahrada, kde si dáte kafe na terase, děti si hrají venku, žádné schůze SVJ… prostě idylka. Ale kdo někdy dům měl, moc dobře ví, že k tomu patří ještě jedna věc – práce. A hodně jí. Už jenom zahrada. Jo, je super mít svůj kus zeleně, ale tráva se sama neseká, záhony si samy neodplevelí a listí na podzim samo nezmizí. Zahrada vás prostě buď baví, nebo vás zničí. A pak tu máme dům samotný – věčně je něco potřeba spravit, natřít, vyměnit. Kdo říkal, že barák je hotový, ten očividně žádný neměl. Dům není hotový nikdy.
A pak jsou tu ty „drobný opravy“. Kape kohoutek? Výměna těsnění. Vrže brána? Namaž panty. Prasklá taška na střeše? Nahoru, dolů, řešit. A když se to jednou zanedbá? No tak pak už nejde jen o opravu, ale rovnou o rekonstrukci, která bolí nejen časově, ale hlavně finančně. Proto se říká, že dům je nekonečná investice. Ale víte co? I přes tu všechnu dřinu, kdy si občas říkáte „proč já blbec nešel radši do bytu“, má dům své kouzlo. Ten pocit, když si po celodenní práci sednete na zahradě s pivem nebo kávou a koukáte, co jste zvládli, ten je k nezaplacení. Dům není jen budova – je to místo, kde žijete, tvoříte vzpomínky a kde jste doma.
A to za tu práci stojí. A to jsem ještě nezmínila zimu. Zatímco v bytě jen otočíte termostatem a máte pohodu, v domě začíná úplně jiný režim. Jestli máte kotel na dřevo nebo uhlí, tak víte, o čem mluvím. Tahání dřeva, zatápění, vynášení popela – a to všechno s vědomím, že jestli na to zapomenete nebo odjedete na delší dobu, tak si při návratu můžete rovnou obléct péřovku. A i když máte tepelné čerpadlo nebo plyn, účty vám v zimě připomenou, že provoz domu není zadarmo. A co taková bouřka? V bytě to maximálně bouchne a jdete dál. V domě? Modlíte se, ať vám vítr neodnese střechu, blesk nespálí elektroinstalaci a kroupy nerozbijí skleník nebo auto před domem.